V pátek 14. února jsme trávili v novoborské sportovní hale na společné první lekci lezení. Dětí bylo jako smetí, a tak dva instruktoři a náš učitel Láďa měli co dělat. Všichni se moc těšili a nadšení nezbrzdilo ani sešněrování do těsných lezeckých botek, byť žáci zjistili, že na běhání se vážně nehodí.
Každý si mohl zkusit pět cest na laně a několik boulderingových, což jsou krátké metr dva vysoké stěny s macatou matrací pro případný pád (jak lákavé). Naučili se základní pravidla bezpečnosti, přes které nejede vlak. Dozvěděli se, že při lezení na umělých stěnách, skalách i v horách je zásadní být dobrým parťákem ostatním, protože závisí jeden na druhém.
Jak říká Vladimír Hrebicek, náš lektor a vedoucí novoborského horolezeckého kroužku: „Důraz je kladen na nesoutěžní povahu, zábavní formu, individuální přístup a radost z pohybu. Jde o překonání sebe sama, a ne být lepší než ten druhý.“
Ovšem ne každý je přirozená opička, a tak nástup do stěny může způsobit rozčarování. A co teprve ti, kteří se bojí výšek! Vyskytly se oba tyto případy a víte co? Nezastavilo je to! Houževnatost a odhodlání v nižším školním věku je obdivuhodné.
A jestli teď myslíte na to, že přece všichni nemůžou být nadšenými stěnolezci, tak máte pravdu. Pro někoho to zkrátka není jeho šálek čaje. A poznali to tak, že to zkusili. Ale i to se může změnit. Třeba hned při další lekci, kterou na jaro plánujeme. Nebo se najdou při jiné aktivitě, pokud už se tak samozřejmě nestalo. A tak vzhůru za dobrodružstvím při objevování světa!
kolektiv ZŠ a MŠ Stružnice
