Už jsou to dva roky, co jsme si do školy pořídili malou chlupatou kuličku s ušima. Děti ji hned pojmenovaly králík Jůlinka a pro jistotu dostala i anglickou verzi jména – JULI (čti „džuli“) . Od té doby se stala miláčkem celé školky.
O Jůlinku se společně staráme. Ve všední dny mají službu děti, které jí nosí čerstvou zeleninu, pomáhají čistit pelíšek a hlavně nezapomenou na pohlazení. O víkendech přebírají péči paní učitelky a během letních prázdnin vyráží Jůlinka na prázdninový pobyt do rodiny dvou holčiček, které se o ni starají s velkou láskou. Dokonce ji naučily běhat volně po zahradě. Jůlinka si tak může užívat trávu, sluníčko i dobrodružství – a večer se vždy poslušně nechá chytit a uloží se ke spánku do své králíkárny.
Během těch dvou let jsme ale zjistili jednu překvapivou věc. Naše Jůlinka totiž ve skutečnosti není králičí slečna, jak jsme si dlouho mysleli, ale pořádný králičí chlapák. Správně by se tedy měl jmenovat Julián. Jenže děti si na jméno Jůlinka tak zvykly, že přejmenování nepřipadá v úvahu. A tak máme Jůlinku – i když váží už téměř šest kilo a je to opravdu statný samec.
Letošní zimu jsme s ní prožívali velmi dramaticky. Jůlinku totiž potrápila nemocná ouška. Děti se o ni velmi bály a každý den sledovaly, jak se ji daří. Naštěstí všechno dobře dopadlo – léčba zabrala a náš chlupatý kamarád je zase v plné formě. Teď už se Jůlinka opět raduje ze všeho, co má ráda – z pohlazení, z čerstvé mrkve nebo z křupavého zelí. A protože přišlo jaro, dostala dokonce nové kšíry a vodítko ozdobené kytičkou. První teplé dny jsme tak společně přivítali procházkou po zahradě.
A jedno je jisté – ať už je to Jůlinka nebo Julián, pro děti zůstává hlavně věrným kamarádem, který do školky přináší spoustu radosti, smíchu a milých chvil.
