Naši školu postihla nečekaná a velmi nakažlivá forma mánie. Říkáme jí motýlománie. A jak to celé začalo? Úplně nevinně. Dědeček jedné šikovné holčičky nám totiž daroval 12 zázračných housenek. Rozdělení bylo spravedlivé. Šest housenek pro mateřskou školu a šest pro základní školu. Zadání znělo jednoduše – dobře se o ně starat, pořádně je vykrmit a dovést je až do slavného okamžiku, kdy se zakuklí a promění v motýla. Jenže… přišla zima. A nastala otázka, čím ty nenasytné housenky vlastně krmit? Tyto malé labužnice totiž uznávají pouze čerstvé listy ptačích bobů, šeříku a bobkovišně. A tak začalo velké mapování okolí a hon na poslední zelené lístečky. Učitelé, děti i rodiče se rázem proměnili v hledače pokladů. Kdo objevil zelený lístek, byl hrdina dne. Housenky jsme několikrát denně jemně rosili sprškou vody a pečlivě je krmili. A vyplatilo se! Navzdory zimním překážkám se naše svěřenkyně úspěšně zakuklily – a dokonce se z nich vylíhli nádherní motýli. Krásně zbarvení v odstínech hnědé, s velkými „očky“ na křídlech.
Ukázalo se, že jsme vychovali skutečné krasavce jménem martináč pajasanový. Tento impozantní noční motýl pochází z Asie. Do Evropy byl přivezen už v 19. století při pokusech o výrobu hedvábí, dnes se ale chová hlavně pro radost a pro možnost pozorovat jeho fascinující proměnu. Dospělý motýl má rozpětí křídel kolem 10 až 12 centimetrů a svým vzhledem dokáže opravdu ohromit.
Děti měly možnost sledovat celý zázrak přírody – od housenky přes kuklu až po motýla. A tím to nekončilo. Motýli snesli také spoustu vajíček, která si děti jako vzácný poklad odnášely domů, aby se o ně dál staraly.
V prostorách školy se tak začalo živě diskutovat o housenkách, kuklách i motýlech, ráno se pátralo, zda se někde neobjevil nový okřídlený obyvatel a který motýl se potají vydal na noční výlet.
Jedno můžeme potvrdit s jistotou: chov motýlů přináší nadšení, radost i spoustu zajímavých objevů. A naši motýlománii můžeme s čistým svědomím doporučit dál.
