Malá technická univerzita nabízí výukové programy pro děti a pedagogy zaměřené na digitální a polytechnickou gramotnost. Tvůrčí tým tvoří čtyři nadšené ženy. Sofistikované a vypiplané programy v časové dotaci čtyř vyučovacích hodin hravě udrží pozornost a tvůrčí atmosféru. Alespoň u nás to tak bylo.
Rozvoj informatického a logického myšlení dětí (I. a II.)
Když se řekne programování, také se vám vybaví vousatý rozcuchaný muž s nepřítomným pohledem, za kterým se jeho svět skládá z jedniček a nul? Určitě ne. Protože vy víte, že programování je hra a hra je určena především dětem. Je to trochu zjednodušené, ale malé děti opravdu mohou vytvořit jednoduchý program pro robota. A k tomu se dopracovali i naši žáci díky prvním dvěma projektovým dnům. Je třeba je navést na vhodný tok myšlení, což jsou logické hry. Sudoku, piškvorky, obě založené na čtvercové síti. Matematické a logické myšlení a kombinatorika jsou pro mladší školáky náročnou disciplínou, ale kdo to umí uchopit za správný konec, správnou žárovku v dětském mozku rozsvítí. A to se paní Petře Rožkové z Malé techniky podařilo. A také se žáci pocvičili v práci v týmech, což je vždy náročné, nejen pro děti. Výuka byla celá postavena na hře, pohybu a prožitku. Po prvním projektovém dni se děti nemohly dočkat následujících.
Škola plná architektů a stavitelů
A pak přišel ten poslední, úplně jiný. Děti prošly několika fázemi: snílek (jaký dům chci), architekt (může to fungovat?), stavitel (jde to postavit?), bytový architekt (můžu mít červené zdi a červenou podlahu?), malíř (namaluju třeba jelínky kolem dveří). Žáci se naučili pojmenovat části domu, druhy střech a materiálů. Se stavebnicí se přesvědčili, proč se kladou cihly tak a ne jinak. Nakreslili svůj dům v půdorysu. A kdo stihl, rovnou si ho vybavil. Věřte, nevěřte, každý dům byl jedinečný. Záviděníhodné je, jak dětem nepřekáží „rozumné důvody“, proč třeba umyvadlo nebo toaleta nemůže stát uprostřed největší místnosti v domě. Jak spokojeně malí návrháři tvoří a jejich dům snů má jednu místnost zaplněnou bazénem, zato v domě chybí kuchyně. Být rozumní mohou být zbytek života. Teď si hrají a kdo ví? Třeba se jednou prosadí s obývací koupelnou!
kolektiv ZŠ a MŠ Stružnice
