Jména dětí jsou upravená
Chlapeček se ptá p. učitelky: „Paní učitelko, a ty už jsi byla malá?“
Holčička říká p. učitelce – p. učitelko, moje maminka říká „dobdre.“
Aha, tvoje maminka říká „Dobrý den?“
„Né!!! Moje maminka říká „do p.dele“!!!
Paní učitelko, já už si nenosím hračky do školky.
Po chvilce – Já jsem si přines vánočního plyšáka.
P. učitelka: „Jaké dary přinesli Tři králové Ježíškovi?“
Děti: „Zlato a penízky.“
P. učitelka napovídá: „Malé miminko potřebuje třeba mastičku…“
Evička vykřikne: „BEPANTHEN!“
Opakujeme si názvy měsíců a ročních období.
Děti, jaký máme měsíc? Jiříček vykřikne – kulatý!
Děti, víte, jak vypadá mamut?
Mamut je chlupatý a má dvě vidle.
Evička dávala pusinky Milánkovi na tvář.
Janička žaluje: „Paní učitelko, Evička dává pusinky Milánkovi“.
Milánek: „No a, mně to nevadí, já už jsem chlap! Já se nebojím ani tmy.“
Paní učitelko, můj táta když se napije piva, tak pak mluví egyptsky.
Hledáme slova začínající na „K“- děti vyhledávají obrázky:
Evička ukáže na kávomlýnek a říká – kávovar začíná na „K“.
Učitelka kopíruje dětem omalovánku Bambiho,
přichází Evička a nadšeně volá: „Jé to je Bimbam.“
Děti doplňují slova, která se rýmují:
„Na peci leží Janeček, máma mu chystá ………..“
„Batoh!“
„Batoh – ten se ale nerýmuje, že ano? Tak ještě jednou.
Na peci leží Janeček, máma mu chystá ………..“
Učitelka napovídá – ra……
Anička vykřikne – „Rakev!“
Ekologický program o netopýrech:
Jak spí netopýr?
Netopýr spí naruby.
Pohybová hra „Na netopýra“ :
Děti, kdo se nenechal chytit?
Já jsem se nechytil.
K obědu jsou špagety. Malá Evička si nabere do dlaně a prohlásí:
„Tohle jídlo jím rukama“.
Děti, pamatujete si, jak se jmenovalo zvířátko,
které na vás syčelo?
„Syčák“
Seznamujeme se s domácími zvířátky:
Děti, na co chováme koníka?
„Na chleba, na mrkev..“
„Aby nebrečel.“
Jiříčku, jakou máš značku?
„Haf, haf “ – odpoví dvouletý Jiříček.
Evička pláče, že rozlila mléko.
Učitelka ji uklidňuje, že se to může stát každému.
Evička nesouhlasí -„Maminka mi říkala, že jsem trdlo.“
Při obědě prohlásí Janička, která chce zkusit jíst příborem:
„Paní učitelko,já si dojdu pro nářadí“
Ondra volá na Péťu :
„Péťo, ten, no ten..no ten, co ho porodila paní Nováková ti rozbil stavbu.“
Jedou hasiči a Jiřík nadšeně prohlásí:
„Můj táta je také hasičák!“
Viktorka donesla malému bráškovi ke stolku oběd.
P. učitelka konstatuje, že má Ondrášek moc hodnou sestřičku,
a že by jí měl poděkovat.
Malý Adámek se hned Ondry ptá: „Koupíš mi taky takovou sestřičku?“
Ondra: „Ne, já ti koupím bonbónky.“
Adámek : P. učitelko, že se velkému břichu říká „panděro“
Někdy ano…
Evička hned prohlásí :To můj táta má taky velkou panděru!
Na cestě za pokladem – p. učitelka říká dětem:
Děti, každý si vezme jen jednu odměnu!
Malý Adámek odpoví: Já jsem si vzal dvě, ale mně to nevadí.
Poznáváme profese:
Kdo šije šaty?
„Krejčí.“
A jak se říká paní, která šije šaty?
„Krejčinka.“
Čím je tvoje maminka?
„Labyrintka – ona pracuje v laboratoři v nemocnici.“
Paní učitelko, my jsme měli doma včera pomelouna.
Paní učitelko, můžu si přidat hrušku?
Děti: To není hruška!
Tak okurku?
Děti: To není okurka!
Tak pomeranč?
Děti: To je jablko!!
Při odpolední svačince – müsli s mlékem:
„Paní učitelko, já mám v misce nějaké kousky bílého papíru!!“
Ondra:“ To jsou přece kokosové lupínky“
Venku na zahradě přijde Adámek k p. učitelce a říká:
„Já jsem kakal“
P. učitelka se hned rozhlíží po zahradě a ptá se:
„A kam?“
Adámek: „Do kalhot“
Po hudební akci v České Lípě jsme měli hodinu času
do odjezdu autobusu. Učitelka vzala děti k sobě domů, aby
si pohrály, než autobus pojede . Po návratu do MŠ
se druhá p. učitelka ptá dětí: „Děti, má p. učitelka doma uklizeno?“
Terezka hned odpoví: „Teď už ne.“
Děti našly na zahradě starý desetník. Učitelka říká dětem,
že za ten si nic nekoupí, že ho mohou vyhodit.
Jiříček opáčí, že se musí hodit do vody a pak se
vyplní přání, které si přejeme – a v zápětí dodá, že by si přál už to
miminko. Učitelka se podiví, že nevěděla, že bude mít maminka miminko.
Jiříček odpoví, maminka ne, já bych ho chtěl mít s Evičkou, strašně moc.
Venku s tatínkem:
„Tady je ulita od šneka, on ji ztratil?“
„No …….“
„Tak teď je z něj slimák!! Takže slimáci se vyrábějí ze šneků.“
Seznamujeme se s profesemi:
Co dělá kominík? – Chodí do komína.
Co dělá zubař? – Trhá děti.
Švadlena šije šaty a pán, který šije šaty, se jmenuje? – Švagr.
Co dělají rodiče? – Moje maminka je doma a pořád kouká na televizi.
Čím chceš být až vyrosteš? – Až budu velkej, pudu do hospody s dědou a budu mastit karty.
Povídáme si o profesích. Učitelka se ptá, kdo musí chodit do práce i o víkendu.
Děti jmenují hasiče, lékaře….přihlásí se Evička a říká:
„A ještě také lupiči.“
U školky se stala nehoda, osobní auto se převrátilo do škarpy.
S dětmi pozorujeme vyprošťování vozidla.
Učitelka říká: „A teď si děti představte, kdyby se to auto
převrátilo na druhou stranu silnice do naší zahrady!“
Adrianka se zamyslí a prohlásí: „No, to bychom se pak
museli jít dívat támhle z toho druhého okna.“
Ondra hlásí: „Zítra nepřijdu do školky, protože jdu na ušní.“
Matýsek s údivem: „To si jdeš nechat dát náušnice?“
Evička ve školce nechce poslouchat.
Druhý den, když přijde do školky hned hlásí:
„Maminka slíbila, že už nebudu zlobit!“
Povídáme si o jarních kytičkách,
učitelka ukazuje obrázek petrklíče a ptá se, jak se kytička jmenuje.
Děti si nemohou vzpomenout a učitelka radí:
Petr, petr…..
„PETRŽEL!“ odpoví Evička.
Při seznamování s domácími zvířaty:
Děti, táta je krocan a mamince se říká ………..?
„Krocanka!“
Seznamujeme se s profesemi:
Děti, jak se jmenuje paní, která šije šaty?
Švadlena.
A jak se říká pánovi, který šije šaty?
Švadlen.
Jak se jmenuje člověk, který se stará o včeličky?
Čmelák.
Povídáme si o narození Ježíška:
Děti, jak se jmenoval otec Ježíška?
Josef.
A jak se jmenovala jeho maminka?
Josefa.
Kdepak, já vám poradím, jmenovala se stejně jako naše paní školnice.
Tichá!
Evička ráno ve školce hlásí p. učitelce:
„Maminka nám včera koupila dvě pyžama. Jedno teplé
a jedno studené.“
Při obědě říká učitelka dětem, že mají k obědu maso z divočáka,
a protože ho paní kuchařka pěkně podusila , je ten guláš moc dobrý.
Evička po chvilce: „Opravdu dobře nám toho divočáka paní kuchařka udusila!“
Na WC v MŠ si paní učitelka všimla malé loužičky na zemi.
„Kdopak se nám to netrefil do záchodu? “
Malá Evička se nesměla ozve:
„To moje buchtička se netrefila.“
Poznáváme domácí zvířátka:
Jak se jmenuje mládě králíka? – Králítko
Jak dělá krůta? – Krů, krů, krů.
Poznáváme jarní kytičky. Učitelka ukazuje na narcisku a ptá se, jak se jmenuje.
„To je marcipánka!“
Po ukončení ekologického programu prohlásí Evička nadšeně:
Mně se stejně nejvíc líbila ta pakokobylka.
Adámek přijde do školky a s nadšením oznamuje:
„Našim králíčkům se narodili koťátka.“
Tatínek je můj nejmilejší ocet!
Čteme si pohádku o ježkovi, který se před zimou hodně najedl, ztloustl, a tak se nemohl dostat do svého domečku.
Učitelka se ptá: „Děti, proč se nemohl ježek dostat do svého domečku?“
Adámek: „Protože ztratil klíče.“
Povídáme si o zvířátkách, která v zimě spí.
Učitelka dětem vysvětluje, že se proto před zimou musí pořádně vykrmit, aby zimu dobře přečkala.
Kontrolní otázka: „Adámku, co udělá medvěd, než se uloží k zimnímu spánku?“
„Brum, brum.“
První den ve školce při svačince:
Paní učitelka: „Broučku, hezky kousej chlebíček.“
Adámek : „Ale já nejsem brouček, já jsem přeci Adámek!“
Adámek vypráví dětem při hře: „Já mám osm babiček. A včera se mi narodila devátá.“
Ráno jsme u stolečku vystřihovali z papíru. Děti byly nepřirozeně zamlklé, ospalé, bez nálady. Evička se soustředila na vystřihování a mračila se u toho. Tak jí p. uč. povídá:
„Evičko, ty se tváříš, jako kakabus!“
Evička: „Co je to kakabus?“¨
P.uč.: To se tak říká. Když se někdo mračí, říká se o něm, že se tváří jako kakabus.
Evička: „No, ale co to je?“
P.uč.: „To nevím. Co by to mohlo být?“
P.uč. chce děti rozveselit, tak povídá: „Kakabus, kakabus, to bude asi autobus, který se pokakal.“
Děti se začaly smát a bylo po špatné náladě!
Po chvíli přijde druhá p.uč. do školky, Evička k ní běží a povídá:
„Paní učitelko, paní učitelko, dám vám hádanku. Víte, co to je kakabus?“
P.uč.: „Nevím.“
Evička: „No, to je přeci posr..ej autobus!!“
V lese řezníci řežou pilou stromy
Při hře „Na maminku a na tatínka“:
„Táto, já jedu do nemocnice narodit dítě“
Na zádech ta velká kost se jmenuje lopata.
Na výletě v přírodě:
„Děti, proč má ten kozel na krku zvoneček?“
„Aby, když by utek, ty kozy věděly, kde je.“
Učitelka v šatně : „Evičko, proč sis na zahradu neoblékla tepláky?“
„Když mě z těch tepláků stráááášně bolí hlava – ale opravdu!!!
Adámek se uhodil do nohy a kulhá.
Učitelka se ptá: „To tě to tak hrozně bolí?“
„Nebolí, ale já si budu ještě radši chvíli kulhat.“
Můj táta jednou vypadl z auta, ale nezavraždil se.
Na vycházce Adámek drží terčík a po chvilce ho začne ohýbat.
Učitelka: „To nemůžeš dělat, zlomíš terčík a čím bych potom zastavovala auta?“
Adámek si prohlédne učitelku a říká: „No, tvou hlavou, stejně ji máš červenou.“
Až já vyrostu, tak se s Adámkem oženíme a nejdřív si koupíme auto a poletíme do Egypta a pak vyrodíme miminko.
Malá holčička se nemůže dostat na velkou židli, tak říká učitelce:
„Prosím, vyskoč mě:“
Paní učitelko, já si udělám z papíru vějíř, abych vám tady neprděl. A když si prdnu, hned tu bude vyvětráno.
Adámek hodnotí často zlobícího kamaráda:
„Paní učitelko, Jeníček není jen to…., on je i užitečnej, on mi pomohl složit auto.“
Teda Evičko, ty jsi šikovná, chválí učitelka.
„Díky, paní učitelko, já už jsem se tak narodila.“
Adámek se vztekal a Honzík to komentoval:
“On si hraje na mě!“
Taťka bydlel v Liberci. Pak šel s babičkou do ZOO a potkal tam mojí mamku s babičkou. Byli stejně starý a asi stejně pomalu rostli a pak se oženili.
V MŠ : „Děti, tyhle knížky vám mohou rodiče koupit.“
Evička: „To my tu teď máme nějakou vykupitelnu?“
Včelička dává švihadlo.
Paní učitelko, Adámek si neumyl ruce a já taky ne, protože jsem vám to musel jít říct!
Náš pejsek se jednou doma pokakal a táta na něj strašně křičel a řekl mu i sprosté slovo! No, a pak se mu ani neomluvil.
Když se kohoutkovi narodí malé kohouťátko, tak se musí ten starý zabít, aby se s ním nepral.
Při obědě Evička ukazuje do talíře na kmín a volá: „Paní učitelko, to zelí má pecky.“
Při obědě se hlásí Evička a ukazuje na ubrus na stole :
„Paní učitelko, v tom prostěradle je díra!“
Adámek touží dětem ve školce zazpívat hymnu hokejistů, do jejichž oddílu chodí, ale konstatuje, že je tam bohužel jedno sprosté slovo. Učitelka mu to dovolí s tím, že děti to jedno sprosté slovo hned zapomenou. Adámek dozpívá a do nastalého ticha Jiříček prohlásí: “Tak paní učitelko, tu „prdel“ si já ale pamatovat budu!“
Když maminka řekne, že se jí líbí fialová, tak řeknu taky, že se mi líbí fialová, protože maminku mám radši než barvy.
Pondělí v MŠ:
Paní učitelko, my jsme byli včera na jednom hradě, kde jsou čerti.
A jak se ten hrad jmenoval?
Já si teď nemůžu vzpomenout, ale asi to byla Kobliha.
A nebyla to náhodou Houska?
Byla to Houska!
Adámek s pláčem: „Paní učitelko, Jeník mi nadává, že jsem paličatej!“
„A jsi?“
„???“
„Ty nevíš, co to slovo znamená?
„Ne.“
„To znamená, že si za svým názorem stojíš a stojíš a ani trochu neustoupíš.“
Adámek opět s pláčem: „Když já jsem ale seděl!“
Focení v MŠ: „Paní učitelko, já tu budu dneska za modelínu.“