Milí čtenáři, rodiče a kdokoliv další, kdo si čte tyto řádky …
Ráda bych se s vámi podělila o naši zkušenost ze školky, která se ukrývá v malebné obci Stružnice, ani ne pět minutek od České Lípy (mám osobně změřeno).
Rozhodnutí o výběru školky bylo jedno z těch prvních důležitých rozhodnutí, které jsem jako máma musela udělat a bála jsem se ho jako čert kříže. Přeci jen je to opravdu velký krok, pustit malé dítko samotné do kolektivu cizích dětí, učitelek, jiných pravidel, prostředí bez maminky. Zkrátka jedna velká neznámá. Proto mi nejspíše navždy zůstane ve vzpomínce hlavně ten první den, kdy jsme šli na domluvenou poznávací návštěvu.
Dcera natěšená už od rána, počasí bylo překrásné a já napjatá jak struna. Paní ředitelka nás čekala s velkým úsměvem, dobrou náladou a veselým úborem, pomalovaným dětskými motivy. Dcera se již trochu nervózně choulila v mém náručí, když na nás zpoza dveří šatny vykouklo pár dětských hlaviček a hned volali, že je tu roztomilá nová holčička a musí si jít s nimi hrát. Děti se s i s paní učitelkou seběhli, dceru zdravili a vehementně natahovali ruce, aby s nimi šla ven. Dcera mi málem vyskočila z náruče, jak byla odhodlána ten výlet na zahradu okamžitě uskutečnit. Po času stráveném zkoumání všech prostor školky, jsme na zahradu skutečně šli. Dceru si za ruku ihned odvedla skupinka starších děvčat a jak jsem viděla tu bezprostřednost, úsměv od ucha k uchu a jistotu, s jakou se mezi dětmi pohybovala a zkoumala vše, co zahrada nabízí, bylo všem jasné, že TADY je to ono.
Já zatlačila slzu, převzala si potřebné informace. A jakmile paní ředitelka při pohledu na dceru skotačící s dětmi řekla: „Anička, tak ta už je naše!“ věděla jsem, že je to vážně tady! Půjde se do školky a bude se jezdit jedině do Stružnice. Dceři se ani za mák domů nechtělo a já neustále přemýšlela, jestli dělám dobře. A víte co? Bylo to to nejlepší rozhodnutí, co jsem mohla udělat.
Někdo by mohl namítat, že je to dojíždění otrava a jestli to za to stojí. Pravda, někdy se mi opravdu nechtělo. Přesto nelituji jediné cesty tam a zpět. Školka je to krásná, prosluněná, vždy čistá a se vším, co je pro děti potřeba. Vstup je opatřen videotelefonním systémem, takže se tam nedostane nikdo, kdo tam nepatří. Šatna je prostorná, barevná, se spousty dětských výtvorů a přehledných informací pro rodiče.
Milou pozorností jsou i říkadla na zdech, která pomáhají s oblékáním. Školka sází na individuální přístup a rodinnou atmosféru, což pro mě bylo zásadní. Navíc nás každé ráno vítala vůně připravovaných domácích dobrot v kuchyni. No, kdo by odolal?
A zahrada! Ta je zde naprostou oázou bezstarostného dětství, do kterém jsem se zamilovala na první pohled. Je to bezpečný přístav, kde se rodí první velká přátelství a kde se obyčejný den mění ve velké dobrodružství. Pod korunami stromů zde děti objevují svět kolem sebe všemi smysly – rukama od hlíny, s větrem ve vlasech a s úsměvem na tváři. Je to živá učebna pod širým nebem. Travnaté kopečky, tunel a smyslové chodníčky z kůry, kamínků a šišek. Děti zde nepřijímají roli pouhých pozorovatelů, ale stávají se objeviteli všeho na vlastní pěst. A to je to, co děti v dnešní době velmi potřebují a bohužel často postrádají. V jednom rohu zahrady lákají k prozkoumání vyvýšené záhony, o které se malí zahradníci sami starají. V druhém rohu nabízí kryté zázemí pro svačinku, hru za každého počasí a i úkryt před sluníčkem. Pískoviště, dlouhá skluzavka, prolézačky, sprška pro letní osvěžení, přírodní kuchyňka, krmítko pro ptáčky… a mnoho dalšího. Tento bezpečný, přesto divoký prostor podněcuje dětskou zvídavost, učí lásce k přírodě a nabízí nekonečné možnosti pro společný čas a vymýšlení těch nejbláznivějších rošťáren.
A že těch rošťáren bylo!
Co vám tu píšu není jen chvála a doporučení této báječné školky! Je to hlavně snaha o velké DĚKUJI, všem, které jsme s Aničkou na cestě od prvního vstupu do školky až do posledního školkového „AHOJ“, potkali. Na všechny si vzpomeneme denně. Školkové výkresy zdobí většinu stěn našeho bytečku, keramické výtvory maminka pravidelně
oprašuje, divadelní představení provázené hrou na flétnu je u nás každý víkend a fotky v rámečku a albech rozhodně nevyblednou. Naučila se zde plavat, bruslit, hrát na flétnu, získala sebevědomí na veřejných vystoupení a našla se ve tvoření uměleckých děl z jakéhokoliv materiálu. A samozřejmě tu našla kamarády na věky věků.
Dnes je již Anička čerstvá školačka první třídy a loučení se školkou bylo uplakané, protože se ji nechtělo opustit prostředí, které jí tak přirostlo k srdci, formovalo její dětskou dušičku a hlavně dospělý „kolektiv profesionálních hledaček těch správných ponožek, zapínaček zipů a rychlozavazovaček tkaniček, krotitelek divoké zvěře, majitelek svaté trpělivosti, manažerek dětské radosti, kadeřnice, strážné anděly s kapesníkem vždy po ruce, průvodkyně dětským světem, když je mamka pryč, kouzelnice s vařečkou i smetákem, světoznámé umělkyně v kostýmech všeho druhu, diplomované specialistky na rajskou, kterou ani mamka neumí. Prostě tým, který dává školce srdce a duši.
Největším důkazem správné volby bylo, s jakou jiskrou v očích se dcera odpoledne vracela domů a jak moc se ráno těšila zpátky. Nyní štafetu převzal mladší syn a už teď vím, že finální loučení s touto školkou bude těžké, protože laťku profesionality i lidského tepla nastavila neuvěřitelně vysoko. Důvěra, kterou jsem dala v šanc, se mi vyplatila a mnohonásobně vrátila zpět.
Říká se, že je zapotřebí velkého srdce, abychom mohli formovat malé děti. A zdejší kolektiv je toho živým důkazem. Proto si dovolím na závěr napsat, že rodičům, kteří pro své děti hledají bezpečný přístav plný smíchu, krásného prostředí a láskyplné péče, bude školka Stružnice výběrem, kterého nebudou litovat.
Se srdečným pozdravem, zatlačenou slzou a velkým respektem k vaší práci
Lenka Zahrádka Lukešová